- Člen od
- 26 Apr 2023
- Príspevkov
- 16
- Reakčné skóre
- 20
- Bodov
- 3
- Paragraf (§)
- IT špecialista
O mě a projektu hexagonal.one
S elektronikou jsem přišel do styku v mnoha etapách mého života. Jako malé dítě jsem u kamaráda rozsvěcel a zhasínal žárovičku 4,5V placatou baterkou. Měl jsem staré IBM, počítač, tuším 386. Ve škole jsme se učili DOS. Později jsem projektoval s mámou v AutoCADu a Microstation. Hrál jsem samozřejmě hry, za život desítky titulů. Když jsem byl na střední průmyslové škole stavební, tak jsem dělal ročníkové projekty prvně v AutoCADu, potom přes plotr na papír a až pak tuší na pauzák (ostatní to dělali prvně ručně tužkou a pak to jen obtáhli přímo na pauzáku). Po střední škole stavební jsem nastoupil na ČVUT FEL (tehdy ještě nerozdělenou fakultu elektrotechniky), kde jsem úspěšně udělal první ročník a místo druhého ročníku jsem zvolil superrychlé samostudium na kolejích Strahov. Byly to turbulentní časy, takže nemám titul, a to ani na ČVUT FSV (stavební), kam jsem přešel. Další moje kontakty s elektronikou už jsou čistě o počítačích, které za mě někdo postavil a já si je jen koupil. Nebudu tu zacházet do pikantních detailů ohledně mé dvacetileté programátorské "kariéry", rok zpátky jsem se po velmi mnoha letech vrátil k té žárovičce připojené k placaté baterce.
Na mé minulosti je vidět, že mě elektrony celoživotně zajímají, co se však změnilo je doba. Už nejsou devadesátá léta dvacátého století a naši mladí přátelé nezačínají žárovičkou, ale FullHD displayem s mikroprocesorem, za který by se nemuseli stydět ani ti nejbohatší v nultých letech, se smartphonem. Děcka dostávaj k narozkám tablet, v domácnosti je nejméně jeden relativně rychlý laptop. Domácí spotřebiče jsou programovatelné, opravdu hodné děti dostávají drona, zvedl se životní standard jako nikdy před tím. Hezké, že?
No jo, jenže tyhle děti, které dnes vyrůstají, umí sice hrát naprosto výborně spousty her a poradí si v tabulkovém procesoru a textovém editoru (nebo spíš textovém procesoru), ale nemají nejmenší tušení, jak fungují jejich velká zařízení uvnitř. Děcka umí ovládat automaty svých mobilních operátorů, poradí si s online bankou, ale neví ani, jak funguje spojka "a" (v kontextu ostatních spojek). Vzhledem k tomu, že já to vím (a nejen to), jsem zvolil dva vektory kybernetického útoku na společenskou vulnerabilitu "blbý děcka", Olgu a Hexíky.
Nebudu tu teď rozebírat Olgu, jedná se o "učítko" číslicové techniky, chci se krátce věnovat Hexíkům.
Jsou vesměs dva stavy, v jakém se naši mladí přátelé můžou vyskytovat. První stav je stav nepoučený (kdy si neuvědomují, že za funkčností kouzelné krabičky stojí elektronika a netuší jak taková elektronika funguje) a stav poučený (kdy si elektroniku uvědomují, možná nemají úplně přesné dojmy a pocity, ale znají základní stavební kameny zařízení, která používají). Hexíky mají za cíl provést uživatele ze stavu nepoučeného do stavu poučeného velmi jednoduchou cestou, která s sebou nese výrazně větší porci názornosti než konkurenční řešení.
Obvyklý postup je ten, že zvědavý mladík či slečna dostanou Nabušenou krabičku. První kontakt je o tom, že se podívají na hexíky, první názornost spočívá v tom, že pochopí, že existují a jak vypadají plošné spoje a elektronické součástky. Druhý krok je obvykle v rozsvícení diody. Pochopí, že existují svítící diody, které musí být nějak osazené, z netu zjistí o LED víc informací, osadí hexík LED a zapojí ho jednou spojkou do zdroje a ... dioda se rozsvítí. To je velmi silný moment! Názorně se přesvědčí, že musí mít zdroj, základní schéma a musí správně zapojit diodu pomocí THT technologie do plošného spoje spolu s rezistorem, aby nezhořela. Naučí se pájet. Stačí obvyklý penál s velmi levným pájecím perem a troškou pájky na to, aby připájeli na hexíku všechno co je potřeba. Když to vezmu z druhé strany, nemusí umět navrhovat plošňáky, objednávat je atd, plošňáky dostanou. Na reálném pro každého bastliče naprosto triviálním problému je vidět jak moc se toho musí člověk naučit, aby vůbec začal a OVĚŘIL SI, ŽE HO BASTLENÍ BAVÍ!
Následuje strmá kariéra číslicového bastliče následovaná kariérou analogového bastliče. Uživatel se naučí zapojit hradlo AND (musí poslat přes pulldown rezistor nezapojený button do groundu) (hodně termínů, ale velmi jednoduché věci...). Naučí se zapojit NAND nebo NOR tak, aby hradlo fungovalo jako NOT (negace). Naučí se XOR a XNOR (ze XORu a negace). Naučí se něco o obvodu NE555 (časovači) a pořídí si základní "bižuterii" (sadu THT rezistorů a sadu THT kondenzátorů) aby mohli zapojovat různé časové funkce. Po těchto základech je velmi přirozené začít pracovat s prvním mikroprocesorem (AtTiny13), pořídí první Arduino a naprogramují přes ně AtTiny. Naučí se nepoužívat na blikač Arduino Mega, ale maličké AtTiny za pár korun. Zapojí do analogových vstupů a PWM výstupů analogové obvody. A zde pomalu kariéra začátečníka končí, protože další věci jsou už pro pokročilé a doporučuje se přejít na vlastní návrhy PCB.
Děkuji
Čeněk Svoboda
S elektronikou jsem přišel do styku v mnoha etapách mého života. Jako malé dítě jsem u kamaráda rozsvěcel a zhasínal žárovičku 4,5V placatou baterkou. Měl jsem staré IBM, počítač, tuším 386. Ve škole jsme se učili DOS. Později jsem projektoval s mámou v AutoCADu a Microstation. Hrál jsem samozřejmě hry, za život desítky titulů. Když jsem byl na střední průmyslové škole stavební, tak jsem dělal ročníkové projekty prvně v AutoCADu, potom přes plotr na papír a až pak tuší na pauzák (ostatní to dělali prvně ručně tužkou a pak to jen obtáhli přímo na pauzáku). Po střední škole stavební jsem nastoupil na ČVUT FEL (tehdy ještě nerozdělenou fakultu elektrotechniky), kde jsem úspěšně udělal první ročník a místo druhého ročníku jsem zvolil superrychlé samostudium na kolejích Strahov. Byly to turbulentní časy, takže nemám titul, a to ani na ČVUT FSV (stavební), kam jsem přešel. Další moje kontakty s elektronikou už jsou čistě o počítačích, které za mě někdo postavil a já si je jen koupil. Nebudu tu zacházet do pikantních detailů ohledně mé dvacetileté programátorské "kariéry", rok zpátky jsem se po velmi mnoha letech vrátil k té žárovičce připojené k placaté baterce.
Na mé minulosti je vidět, že mě elektrony celoživotně zajímají, co se však změnilo je doba. Už nejsou devadesátá léta dvacátého století a naši mladí přátelé nezačínají žárovičkou, ale FullHD displayem s mikroprocesorem, za který by se nemuseli stydět ani ti nejbohatší v nultých letech, se smartphonem. Děcka dostávaj k narozkám tablet, v domácnosti je nejméně jeden relativně rychlý laptop. Domácí spotřebiče jsou programovatelné, opravdu hodné děti dostávají drona, zvedl se životní standard jako nikdy před tím. Hezké, že?
No jo, jenže tyhle děti, které dnes vyrůstají, umí sice hrát naprosto výborně spousty her a poradí si v tabulkovém procesoru a textovém editoru (nebo spíš textovém procesoru), ale nemají nejmenší tušení, jak fungují jejich velká zařízení uvnitř. Děcka umí ovládat automaty svých mobilních operátorů, poradí si s online bankou, ale neví ani, jak funguje spojka "a" (v kontextu ostatních spojek). Vzhledem k tomu, že já to vím (a nejen to), jsem zvolil dva vektory kybernetického útoku na společenskou vulnerabilitu "blbý děcka", Olgu a Hexíky.
Nebudu tu teď rozebírat Olgu, jedná se o "učítko" číslicové techniky, chci se krátce věnovat Hexíkům.
Jsou vesměs dva stavy, v jakém se naši mladí přátelé můžou vyskytovat. První stav je stav nepoučený (kdy si neuvědomují, že za funkčností kouzelné krabičky stojí elektronika a netuší jak taková elektronika funguje) a stav poučený (kdy si elektroniku uvědomují, možná nemají úplně přesné dojmy a pocity, ale znají základní stavební kameny zařízení, která používají). Hexíky mají za cíl provést uživatele ze stavu nepoučeného do stavu poučeného velmi jednoduchou cestou, která s sebou nese výrazně větší porci názornosti než konkurenční řešení.
Obvyklý postup je ten, že zvědavý mladík či slečna dostanou Nabušenou krabičku. První kontakt je o tom, že se podívají na hexíky, první názornost spočívá v tom, že pochopí, že existují a jak vypadají plošné spoje a elektronické součástky. Druhý krok je obvykle v rozsvícení diody. Pochopí, že existují svítící diody, které musí být nějak osazené, z netu zjistí o LED víc informací, osadí hexík LED a zapojí ho jednou spojkou do zdroje a ... dioda se rozsvítí. To je velmi silný moment! Názorně se přesvědčí, že musí mít zdroj, základní schéma a musí správně zapojit diodu pomocí THT technologie do plošného spoje spolu s rezistorem, aby nezhořela. Naučí se pájet. Stačí obvyklý penál s velmi levným pájecím perem a troškou pájky na to, aby připájeli na hexíku všechno co je potřeba. Když to vezmu z druhé strany, nemusí umět navrhovat plošňáky, objednávat je atd, plošňáky dostanou. Na reálném pro každého bastliče naprosto triviálním problému je vidět jak moc se toho musí člověk naučit, aby vůbec začal a OVĚŘIL SI, ŽE HO BASTLENÍ BAVÍ!
Následuje strmá kariéra číslicového bastliče následovaná kariérou analogového bastliče. Uživatel se naučí zapojit hradlo AND (musí poslat přes pulldown rezistor nezapojený button do groundu) (hodně termínů, ale velmi jednoduché věci...). Naučí se zapojit NAND nebo NOR tak, aby hradlo fungovalo jako NOT (negace). Naučí se XOR a XNOR (ze XORu a negace). Naučí se něco o obvodu NE555 (časovači) a pořídí si základní "bižuterii" (sadu THT rezistorů a sadu THT kondenzátorů) aby mohli zapojovat různé časové funkce. Po těchto základech je velmi přirozené začít pracovat s prvním mikroprocesorem (AtTiny13), pořídí první Arduino a naprogramují přes ně AtTiny. Naučí se nepoužívat na blikač Arduino Mega, ale maličké AtTiny za pár korun. Zapojí do analogových vstupů a PWM výstupů analogové obvody. A zde pomalu kariéra začátečníka končí, protože další věci jsou už pro pokročilé a doporučuje se přejít na vlastní návrhy PCB.
Ak chcete vidieť odkazy, musíte sa zaregistrovať
je dobrý první kontakt s elektronikou. Uživatel je "demystifikován" o elektronice a užije si spoustu zábavy. Na webu jsou schémata jednotlivých hexíků, sada doporučení, seznam, co všechno jde "zbastlit" a možnost koupit si do poslední součástečky libovolnou část "stavebnice". Větší celky je možné po omrzení použít jako nástěnnou dekoraci. Existuje hexík UNIVERSAL, který umožňuje napojit na hexíky naprosto cokoliv. Každý hexík má díky způsobu řešení stavebnice vždy k dispozici napájení (Vcc=5V a Gnd=zem), takže uživatel vždy řeší pouze "cestu signálu", díky šestiúhelníkovému tvaru zábavný, ale taky jednoduchý problém. Planární design (plošňák ve kterém se nekříží vodiče) je překonán hexíkem BRIDGE. Stavebnice učí stavbě "reusable components" - znovu použitelných částí. Jako autor jsem si s tím užil spoustu zábavy.Děkuji
Čeněk Svoboda
